Občas se i ti, kteří se zapřísahají, že by nikdy nebyli nevěrní, tnout a udělají ve společnosti stále častěji vyskytující se chybu.
S Romanem jsem se poznala přibližně dva roky po vztahu s mým expartnera Matúšem. I když jsem po drsném rozchodu o nápadníka nouzi neměla, všechny potencionální vztahy ztroskotaly ještě dříve, než vůbec začali. Cítila jsem se jako největší zoufalka a bála se toho, že jednoho dne skončím úplně sama. Ani nevím, kdy se to ve mně zlomilo a řekla jsem si dost – a začala života užívat. A právě tehdy mi do života přišel Roman.
Už od prvního momentu se mi zdál nesmírně sympatický, ale popravdě jsem si vztah s ním nevěděla představit. Měla jsem pocit, že jsme úplně rozdílní – což se nakonec ukázalo jen jako pocit. Čím více jsme se setkávali, tím více jsme přicházeli na společná témata a stejné pohledy na svět. Všechno vypadalo tak dokonale a idylicky a mně se konečně vyplatila stará známá moudrost. Nehledej lásku, najde si tě sama zejména tehdy, když to nečekáš.
Chyba, která nás změnila
Náš vztah se zřejmě nijak speciálně nelišil od těch ostatních v mém okolí. I my jsme měli fáze, kdy jsme se chovali jako zamilovaní puberťáci a následně i momenty, kdy jsme se uměli popadnout na maličkostech a nemluvit se několik hodin. Přesto jsem měla pocit, že to je to pravé, co chci a ve snech jsem se viděla, jak spolu strávíme zbytek života. Kdo ví, možná by to tak i bylo …
Byla jsem právě na návštěvě u přítelkyni, když mi pípl mobil. Očekávala jsem, že je to opět Roman, ale poté, co jsem viděla na obrazovce Matoušovo číslo jsem ztuhla a se sevřeným žaludkem otevřela zprávu. „Viz co jsem našel, “ poslal mi fotku mé oblíbené oversize mikiny, kterou si ode mě jednou půjčil. „A já, že kde je, “ odepsala jsem posílena vínem neočekávejte však, že naše konverzace bude probíhat dál. A ona probíhala. „Můžu ti ji přinést když chceš, akorát mam cestu do města, “ napsal mi a já jsem souhlasila.
Šla jsem k jeho autu. Hned, jak jsme se setkali, jsme se zarozprávali a já měla pocit, že je vše opět tak, jako kdysi. „Alespoň si pojď sednout do auta, je zima, “ otevřel mi dveře a já jsem nastoupila. Osudová chyba. Už krátce po tom, jak jsem seděla vedle něj, jsme se začali líbat. Nevěděla jsem to zastavit, a tak jsem souhlasila s tím, že půjdu k němu domů …
Přišel na to sám
Nakolik jsem zběhlá dole bez mobilu, kamarádka se o mě začala strachovat. Po tom, co jsem nepřišla ani do hodiny a na parkovišti neviděla auto, zavolala Romanovi. Ten okamžitě přišel a ještě dříve, než jsem zazvonila dolů, tušil, co se stalo. Když jsem ho uviděla na gauči, byla jsem v šoku. „Asi se nemusím ptát na to, co si s ním dělala přes dvě hodiny sama, “ řekl mi okamžitě a já jsem oněměla. Vysoukala ze sebe jen slovo promiň, on se však sebral a bez slova odešel … a já se mu nedivím. Byl to on, kdo mi pomáhal úplně zapomenout na Matouše a nakonec jsem ho podvedla právě s ním. Do dnešního dne však se mnou odmítá mluvit a vysvětlení, že bych nic takového cíleně neudělala a bylo to jen jedno jediné selhání, bere za výsměch …
